2. Kapitola - Tajemství popela

7. září 2018 v 14:42 | AmberPaw |  Kalcitový klan
"Hej! Dělej! Probuď se!"
"S tim jdi někam...!"
"Ale no tak! Popy, je skoro večer!"
"CO?!" Vyletěla do sedu. "VEČER?!"
"Jo Pop," Temnokotě se opřel o stěnu doupěte, "celej den jsi spala! Pop, sakra tohle neni normální!"
Pop stáhla uši dozadu a prskla. "Tak na mě tahle neřvi! Beze mě by ti učedníci zmrzli! Takže, si, dej, ODCHOD!!"
"Hvzdnkln nemusíš na mě řvát!"
"Tak se z toho nepospi!"
"Pospim, abys věděla!"
"Tvůj problém!"
"Chrm, hele, tvoje máma - Podzimka - chtěla vědět, až se probudíš a teď řekla že jsi asi mrtvá!"
"To jste nezavolali léčitele aby zjistil že dýchám?!"
"Ne Pop, hlavně se z toho nepospi," provokoval Temn.
"Nech mě už sakra!"
Temn odešel. Za chvíli přiběhla Podzimka. "Mé dítě!"
"A-ano?"
"Všichni už si myslí že jsi mrtvá! Ó Hvězdný klane děkuju!"
Pop místo odpovědi vyšla ven a zařvala z plných plic: "JÁ ŽIJU JO!!"
Všichni se kolem ní seběhli. Ryba zvolala: "Ou jé!"
"No nic, mizim!" Křikla Pop a prchla do doupěte.

Další den se Pop vzbudila brzo ráno. Slunce vycházelo. Pop vyšla ven a vylezla na velitelskou skálu. Nechala se čechrat větrem a šeptala si: "Popelavá hvězda... Velitelka Kalcitového klanu... Vítězí další bitvu... Další den... Popelavá hvězda je nej-"
"Hej, copak to tu děláš?" Ozvalo se za ní.
"Če-černá hvězdo?!" Pop vždy děsilo, že by někdo zjistil, co si šeptala. A teď tohle. "Ko-kolik z toho jsi s-slyšela?"
"Dos na to, abych mohla říct, že tak odvážná jsem nebyla, vylézt na velitelskou skálu." Usmála se. "...a v tak mladém věku!"
"J-já nejsem o-odvážná, j-já jsem... Odhodlaná!"
"Když myslíš," kývla Hvězda.
"No já jdu do pelíšku!"
"Ale mě se bát nemusíš!" Křikla za ní ještě Hvězda.
"Ale bojim," pomyslela si ještě Popelokotě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama