Říjen 2017

Plamenný klan 2. Kapitola

7. října 2017 v 16:03 | Jantarová Hvězda |  *Plamenný klan*
Plamenný měsíc byl na svůj nápad hrdý. Věděl, že to nemusí dopadnout dobře, ale zvážil pro a proti a vyšlo mu, že je to dobrý nápad. Navíc, jedno z hlavních pro bylo, že Jantarová Hvězda nerada bojuje, a tak by se mohla snažit za každou cenu vyjednat mír. Také věděl, že musí svůj klan dobře vést, aby se nevzbořil. "Myslím, že to vyjde!" Neudržela se Vánková tlapa. "Jsem rád, že ti to taky tak připadá." Zavrněl Plamenný měsíc.

Ťap a ťap, ťap a tlap! Pobroukávala si melodii chodu Listová letka. "Už se moc těším na boj! Co ty?" Šťouchla zástupkyně do skvělé válečnice, Vánkové tlapy. "Jo!" Mňoukla nadšeně válečnice. "Já těm prašivcům roztrhnu kožich!" "Jo... Ok..." Mňoukla trochu nervózněji Listová letka, protože viděla velký zápal u Vánkové tlapy, a ona by mohla kvůli tomu zápalu přijít o pozici, a to by pro ni nebylo dobré.

Jaké to bude, až budu bojovat? Přežiji, jak to bude probíhat? Přemýšlela Vánková tlapa. Takže od začátku - Jaké to bude? Bude to super. Přežiju? Ano. Jak to bude probíhat? Normálně, jako boj, co jiného, Vánková tlapo? Přemýšlela a odpovídala si zároveň zapálená (do klanového života XD) válečnice. Ani nevíte jak moc se těším! Chtěla vykřiknout nadšením, ale radši si to nechala pro sebe tak, jako ostatní.

Větrná tlapka nebyla slyšet. Otočila ouško za přicházejícím, téměř neslyšným zvukem. Zavětřila. Myš. Myš jí byla teď u ocasu! "Přidáme tempo!" Zašeptal Plamenný měsíc. Ale to ne... Už teď skoro běžím! Pomyslela si zoufale Větrná tlapka. Přidala do běhu, ale stále byla pořád v zadu, přidala ještě víc - nekoukala pod tlapky a zakopla o vyčnívajíci kořen. Klan se okamžitě vzdálil. Vůbec na ní nebral ohledy. Sebrala se a rozeběhla se jak nejvíc mohla, tentokrát už stejnou chybu neudělala, ale klan se vzdálil tak, že ho ani neviděla, a pach smetla přicházející bouře. Mladá učednice se tedy rozhodla vrátit se k Leopardíkovi do tábora před bouří. Dnes už bojovat nebude.

#Mystery

Plamenný klan 1. Kapitola

1. října 2017 v 18:08 | Jantarová Hvězda |  *Plamenný klan*
Plamenný měsíc poskakoval po táboře. Měl radost. Byl šťastný. Ani nevěděl proč poskakoval po mýtině jako malé kotě. Prostě chtěl. Otáěeli se za ním válečníci, matky, ale dokonce i učedníci. Když v tom ho něco napadlo. Byl to dokonalý, válečnicky geniální a prospěšný plán. Hodlal ho prvést v noci a protože se stmívalo...

Listová letka uviděla, že její velitel vyskočil na skálu, proto se uchýlila k její špičce. Seděla důstojně a rovně. "Mám skvělý nápad!" Křikl Plamenný měsíc. "Zaútočíme na Jantarový klan!" Kočky si mezi sebou začaly šeptat. Zástupkyně Plamenného klanu, Listová letka je okřikla, ať jsou zticha.

"Kdy zaútočíme?" Ptal se se zvědavostí Leopardík. "Ty nepůjdeš prcku," prskl Plamenný měsíc, "zato ty ano." Stočil pohled k Větrné tlapce. Leopardík praštil tlapkou do kamínku vedle něj. Proč on nemůže? Život je tak nefér! "Hodíš se mezi koťata!" Procedil ještě Plamenný měsíc mezi zuby. "Jdeme!" Zavelel.

Kočičí tlapky dusaly a dopadaly na tvrdou zem. Ten zvuk Vánkovou tlapu uklidňoval. Trošku jí štvalo, že se nemůže ukázat její učedník v boji, ale nechtěla se postavit veliteli a navíc by mohl poslat do háje i ji. Toto bude její první boj a Vánková tlapa se už moc těší, a dokonce se i těšila, na její první válečnický boj. A teď ta chvíle nastane.

Větrná tlapka byla nervózní. Její tlapky dopadaly na travnatou zem snad nejtišeji z celé výpravy. Nechápala, proč nemohl Leopardík s ní, protože věděla, že Leopardík boje miluje, ale jí to bylo vcelku jedno, vcelku líto. Nevěděla co k Leopardíkovi cítí, takže se rozhodla, že o tom bude přemýšlet další den po boji.