Jantarový klan 1. Kapitola

11. září 2017 v 17:12 | Jantarová Hvězda |  *Jantarový klan*
Růžová kožešina se protáhla. Stulila se do klubíčka a chtěla spát dál. Když vtom... "Nechceš s něčím pomoct?" Vtrhla do doupěte rozcuchaná a neupravená Jantarová Hvězda, až z ní šel strach. Léčitelka se lekla. Nečekala svou velitelku před svítáním v léčitelském doupěti. "Tak jo nebo ne?!" Práskla tlapkou do země velitelka. "Em... Ne." Odpověděla stále zaražená a zježená léčitelka. Jantarová Hvězda kývla, otočila se a odešla. "To jsou mi věci...?" Mňoukla léčitelka a pustila se do umývání její zježené srsti.

Jantarová Hvězda vyskočila na skálu, odkud svolávala svůj klan. Pořád se tohoto místa trochu bála. Nejsem připravená. Pomyslela si. Vzhlédla nahoru na hvězdy a Hvězdný klan. Jednou k vám budu patřit. A ten den, kdy se to stane, se zbavím svého věčného trápení. Mňoukla si v duchu. Zavrtěla hlavičkou. Musí se zabývat jinými věcmi! A toho se právě bála. Těch jiných věcí.

Stříbrná Tlapka si spokojeně spinkala a chrupala ve svém pelíšku. Zdálo se jí o lovu.
Statečná stříbrná válečnice se prodírala džumglí. V jednu chvíli se přikrčila, zavětřila, a když ucítila kořist tak se za ní vydala. Za chvíli byla u své kořisti. Natáhla tlapku, aby šťouchla kořist. Povedlo se jí to. Kořist jí začala utíkat. V tu chvíli skočila po ní. Chytila ji do tesáků, a vyhodila jí nahoru do nebeských výšin. A tak podobně :D

Ocásek ťapkal na lov. "Už se nemůžu dočkat!" Mňoukl nadšeně. Otočil se na kamarádku Stříbrnou tlapku. "Taky se těšíš?" "Ani moc ne." Mňoukla znuděně. "Ale no táák!" Dloubnul do ní. "Funguj!" Oba vyprsli smíchy. "No, nepřijde ti Jantarová Hvězda poslední dobou depresivní?" Zeptala se stříbrná (nebo jaká) kočička. "Ne, mně přijde celou dobu co jsem na světě depresivní."

Pírkosrstá se staralo o koťátka, Stříbrnokotě a Mračnokotě. Najednou spozornila a zavětřila. "Co je mami?" Zeptalo se Stříbrnokotě. "Už je to tady." Mňoukla prostě Pírkosrstá. "Co se děj-?" "UŽ JE TO TADYYY!!!" Zakřičela, popadla koťátka za zátylek a ochranitelským tempem vyběhla z doupěte. "Jo co se děje mam-" Přidalo se Mračnokotě. Podívalo se na oblohu. Okamžitě si zakrylo oči. Mezitím se na mýtince shromáždily ostatní kočky. "Už se můžu podívat?" Špitlo Mračnokotě. "Jistě." Šeptla jemným hláskem Pírkosrstá. Koťátka se podívala nahoru na oblohu. Místo slunce tam byla černá koule.
"Tomuhle se říká zatmění slunce, milý klane." Mňaukla velitelka.

Sněhulka společně s ostatními obdivně sledovala to zatmění. "Pro tohle žiju." Šeptla. Ovšem, naneštěstí to slyšel celý klan, protože všichni byli zticha. Ale nikdo se neotočil, nikdo se ani nepohnul, tak jen Sněhulka pokrčila rameny a sledovala a obdivovala dál to úžasné a krásné a nade vší pochybnost nejnádhernější zatmění na celem světě! Sněhulka by si to nejradši uložila do paměti navždy. Ale každá vzpomínka jednou vybledne...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama